Téma měsíce ledna - kořeny

Když jsem si koncem minulého roku předběžně chystala témata na jednotlivé měsíce, netušila jsem, jaká synchronicita mne potká. Vlastně to začalo tak, že jsem třídila naučnou literaturu a najednou mi přišla myšlenka, jak je důležité znát své kořeny - a nejen je opravdu dobře poznat, ale zároveň s nimi nepřetrhnout spojení. Strom bez kořenů vyvrátí první větší vítr a co víc - bez kořenů by zahynul. A tak i když se nám někdy naše kořeny tak docela nelíbí, o to důležitější je poznat je, skutečně pochopit a přijmout je jako součást svého života. Teprve pak z nich můžeme vytvořit něco, na co můžeme být společně snad i trochu pyšní, ale každopádně něco, v čem nám bude dobře. A tak přišel i nápad vyhlásit témata na jednotlivé měsíce. A kdy jindy se pouštět do hlubších úvah než právě na počátku nového roku, kdy většina z nás naprosto přirozeně tíhne k tomu, že se ohlížíme do minulosti, zkoumáme přítomnost a vyhlížíme budoucnost...

A ta synchronicita spočívá v tom, že několik dní po této myšlence mi kamarádka poslala básničky ze svého chystaného kalendáře. Víte, ona kreslí na požádání osobní mandaly člověka, ve kterém se ukáže jeho momentální energie a navíc jí k tomu naprosto automaticky přijdou slova, která ho určitým způsobem vystihují, motivují a někdy i napovídají, kudy dál. Kromě těchto osobních mandal také už několikátý rok vydává nástěnný kalendář, kde jsou mandaly i s (veršovanými) poselstvími na daný měsíc. A když jsem četla verše, které chystala na leden, dojalo mne to. Za malý okamžik je sem připojím. Mimochodem, obrázek na konci je také z jejího kalendáře a nejspíš vyjde na květen. Jmenuje se Community, tedy společenství. A opět zvláštní shoda - i na něm je vyobrazen strom, který vzkvétá a prospívá... a jak by ne, jeho kořeny jsou zdravé a společenství je ve vzájemné souhře... ;-) 

Teď ale ještě něco z naší obecní knihovny. Téma měsíce vyhlašuji proto, abych vám namátkou představila některé z knih, které u nás můžete najít. A zaměřím se právě na naučnou literaturu, protože to bývá trochu opomíjené oddělení. Je to škoda. Dají se tam najít opravdu zajímavé kousky.  

Jistě vás samotné napadá mnoho dalších způsobů, jak prozkoumat své vlastní osobní kořeny. Třeba tak, že si projdete staré fotografie, popovídáte si se svými rodiči nebo prarodiči nebo jinými pamětníky. Nebo možná se svým "starším já". Že se sami pokusíte pochopit některá rodinná či osobní nedorozumění, abyste je konečně mohli uzdravit a žít dál opravdu svůj život. V duchovní terminologii pro to existuje termín "odložení karmy" - už neopakujete stále stejné lekce rodu ani své vlastní a nejedete ve vyjetých kolejích, ale konečně žijete svůj život a vlastně tím umožníte, aby se "ulevilo" i vašim dětem a také předkům, kteří už třeba ani nežijí. Duchovní literaturu u nás najdete také, ale tohle jsou typy na téma kořeny v trochu tradičnějším pojetí - ve smyslu bližšího poznání naší historie, ať už lidstva, národa nebo třeba okolních vesnic: 

Ilustrované dějiny světa - série 20 svazků
Kronika lidstva (1320 stran) 
Zmizelá Příbram starou flexaretou - Jan Čáka
Panovníci českých zemí (starší verze než je v odkazu, rok vydání 1992)
Příbramsko na starých pohlednicích - a právě tu doporučuji ze všech nejvíc; je to skutečně zajímavý pohled

A nyní již slibované verše od Lenky Chudějové (Odkaz na její kalendář najdete zde.)

Leden

Pozdravit příbuzné, v rodinném kruhu,
mít v sobě úcty víc, než jen druh k druhu,
pozvednout oponu rodových znamení,
která se projeví v životě, v myšlení.

Zachytit posvátnou sílu i šlechetnost,
v níž předek za předkem smysl má pro čestnost.
Pozvednout kousíčky poslední monstrance,
které tvou linii probudí do tance.

Ve víru příštích dnů, pojí se minulé,
znovu se rozzáří, temné i strnulé,
rodí se nádhera, dávno nám ukryta,
přichází do duší, síla i kvalita.

Úrovně rodinné, národní, osobní,
opět se probouzí, ve víru pochodní,
kousíčky poselství, chycených v čase,
díky nám statečným, vztyčí se zase.

Naslouchej duši své, předkům svým více,
posvátná, národní, plane v nás svíce.
V hrsti své tísníme vědomé jiskření,
které vše zásadní, v pravdu svou promění.

Tiše i s pokorou, však ve své zbrani,
jsme jako rytíři z blanických strání.
Stojíme oddaně, druh blízko druhu,
v obrovském, národní, posvátném kruhu.

Jednotní, stateční, spojení přísahou,
každý z nás přispívá silou svou, povahou.
Čistí jak lilie, hrdí i cnostní,
jsme jako svátosti po době postní...